Můj profesní příběh

Začátky u počítačů

Od mala mě zajímaly počítače. Začínal jsem ještě na ZX Spectru a už tehdy mě bavilo zjišťovat, jak věci fungují, a rád jsem si stavěl ze stavebnice Merkur. Na střední škole, to byla doba, kdy počítače teprve začínaly být víc součástí běžného života, takže jsem přirozeně skončil u toho, že jsem pomáhal učitelům s IT, tiskli jsme vysvědčení, opravovali počítače a řešili všechno možné kolem techniky, což nelibě nesli ostatní učitelé, protože jsem byl vytahován a omlouván z hodin :)

Při škole jsem se postupně dostal k práci u mého strejdy, který měl servis PC a staral se mimo jiné o lékaře a ordinace. Tam jsem si poprvé opravdu osahal, co znamená starat se o techniku i o zákazníky. Opravoval jsem a stavěl počítače, řešil jejich provoz, komunikoval s lidmi a pomalu jsem se dostával i k prvním vývojářským věcem. Po škole jsem k němu nastoupil na jeden rok do práce.

Praha – servisní technik

Pak jsem odešel do Prahy, kde jsem našel práci jako servisní technik, a strávil jsem tam zhruba šest let. Byla to práce hodně praktická a hodně pestrá. Nešlo jen o opravy počítačů, ale o kompletní servis pro zákazníky, správu jejich počítačů, sítí a celého IT zázemí. K tomu se občas přidalo i nějaké programování a také školení uživatelů, třeba Wordu a Excelu.

Byla to navíc doba, kdy se teprve rozjížděl internet, takže jsme se dokonce na chvíli podíleli i na poskytování internetu v jedné výškové budově v Praze. Měli jsme linku 64 Kb/s :). Zkrátka taková ta éra, kdy se člověk učil za pochodu a musel si poradit skoro se vším.

Na volné noze

Postupně jsem ale začal cítit, že mě samotný servis a zaměstnání už tolik nenaplňuje, a tak jsem se v roce 2003 rozhodl odejít na volnou nohu. Pokračoval jsem ve správě počítačů a sítí pro zákazníky, školil uživatele a vedle toho se víc věnoval programování. Bylo to období, kdy jsem si hodně věcí řídil sám, a hodně mi to dalo.

Odbočka ke stavebnictví

V roce 2011 jsem cítil vyhoření a přijal jsem nabídku zapojit se do jednoho velkého stavebního projektu, který byl pro mě úplně jiný. Částečně jsem se tam sice staral o IT techniku, ale hlavní náplní bylo převzít různé administrativní a kontrolní činnosti. Řešil jsem kompletní správu BOZP, dělal stavební kontrolu investora, komunikoval s projektanty, stavebníky i montážníky a zadával práci. Dělal skladníka a řídil vysokozdvižný vozík.

Byla to zkušenost mimo čisté IT, ale zpětně ji vnímám jako důležitou, protože mě naučila větší organizační šíři a schopnosti koordinovat různé typy lidí a profesí. Kterou do dneška uplatňuju při vedení bytového družstva.

Ekofarma BioVavřinec – vývojář v terénu

Po skončení projektu jsem se vrátil zpět do svého rodného města a hledal něco, co by mě zase opravdu bavilo a dávalo mi smysl. A právě tehdy přišla jedna z nejzajímavějších kapitol mé cesty, a to spolupráce s ekofarmou BioVavřinec, který vlastnil můj spolužák ze střední školy.

Původně jsem byl oslovený hlavně proto, abych pro BioVavřinec naprogramoval e-shop na farmářské výrobky. Jenže z toho se velmi rychle stalo něco mnohem širšího. Najednou jsem nebyl jen člověk, který sedí u počítače a píše systém. Stal jsem se součástí celé firmy a celého jejího provozu.

V BioVavřinci jsem fungoval jako to, čemu sám říkám vývojář v terénu. Nejenže jsem programoval e-shop a jednoduchý ERP interní systém, ale zároveň jsem byl přímo v každodenním provozu firmy. To znamená, že jsem nebyl odtržený od reality, ale viděl jsem všechno na vlastní oči a zažíval jsem to v praxi. Podílel jsem se na provozu od výroby jogurtů, sýrů a dalších farmářských výrobků přes skladování, expedici a logistiku až po rozvoz a prodej.

Ve skutečnosti jsem tam zastával víc profesí najednou. Byl jsem vývojář, ale také skladník, řidič, člověk kolem expedice, obchodník na cestách a také prodejce na farmářských trzích. Ráno jsem řešil provoz a rozvoz, přes den jsem byl ve skladu nebo kolem zboží, vozil jsem produkty k odběratelům, objížděl farmářské obchůdky a nabízel zboží, a odpoledne nebo večer jsem sedl k počítači a doprogramovával části systému tak, aby odpovídaly tomu, jak procesy opravdu fungují. O víkendech jsem pak stál na farmářských trzích, prodával a zjišťoval přímo od zákazníků, co chtějí, co jim chybí, co funguje a co ne. A přesně tyhle poznatky jsem pak vracel zpátky do systému, e-shopu i fungování firmy.

BioVavřinec tehdy dodával i větším odběratelům. Naše výrobky braly například Rohlík, Náš grunt nebo Sklizeno. Projekt ale skončil v roce 2016, protože farma nedokázala dál ufinancovat svůj rozvoj a projekt přešel na jiného majitele.

Pauza, návrat a nové projekty

Po BioVavřinci jsem si dal přibližně rok pauzu, během které jsem si svépomocí kompletně zrekonstruoval byt. Dělal jsem zednické práce, vodu, elektriku a další věci kolem. I tohle je vlastně část mě, protože jsem vždycky měl blízko nejen k technologiím, ale i k praktické práci rukama. Nevadí mi jít do reality, naopak mě baví chápat věci v souvislostech a umět je i fyzicky dotáhnout.

Od roku 2018 jsem se znovu vrátil víc k programování a dělal jsem různé projekty. Například systémy pro autopůjčovnu, evidenci nutričních terapeutů nebo řešení zaměřená na získávání leadů pro kogenerační jednotky a další zakázkové aplikace.

V roce 2019 mě oslovil známý, který zakládal startup Robolytix, zaměřený na měření procesů v nástrojích jako Make, Power Automate a podobně. Byl to zajímavý směr, ale s nástupem covidu se startupu přestalo dařit a projekt skončil.

V roce 2022 jsem nastoupil do firmy AppTime, odkud jsem působil jako vývojář pro Notino. Bylo to období, kdy jsem se pohyboval ve větším firemním prostředí, ale zároveň už začínala nová technologická vlna, která mě začala čím dál víc zajímat, a tou byla umělá inteligence. Už v té době jsem v ní viděl velký potenciál. Některé části práce a kódu jsem začal zkoušet generovat pomocí AI, tehdy ještě opatrně a v omezené podobě (a upřímně i tajně), ale už bylo vidět, že to dává smysl a že to bude mít velký dopad na způsob, jak budeme software vyvíjet.

AI éra a současnost

Po odchodu z Notina jsem v roce 2024 znovu začal fungovat jako freelancer a dělal další zakázky. Pracoval jsem například pro Český červený kříž na evidenčních a dotazníkových řešeních. Dále pro společnost Amber Plasma, kde už se začaly objevovat první konkrétní pokusy propojit AI s reálnou praxí. Šlo o projekt, ve kterém se zaměstnanci mohli ptát na informace obsažené v interních dokumentech SOP a zjišťovat pravidla, která mají dodržovat. Tady už pro mě bylo jasné, že propojení AI a reálného světa je tu plně.

V roce 2025 následoval startup Mindtra.net, který spojoval aplikovanou AI s reálným životem. Zpočátku šlo o systém podobný dnešnímu Perplexity, kde si zákazník mohl nahrát vlastní dokumenty a AI nad nimi vyhledávala a odpovídala na dotazy. Později se Mindtra.net posunula směrem k přepisům schůzek, porad, workshopů a školení, tedy k převodu řeči na text a hlavně k dalšímu zpracování pomocí AI do souhrnů, zápisů, bodů, diagramů, grafů a dalších výstupů.

Bohužel ale na začátku roku 2026 došly peníze a produkt se zatím nepodařilo marketingově a prodejně uchopit, a tak čeká ještě na svou další příležitost.